Stanovisko KSČM k 20. výročí událostí 17. listopadu
Autor: Tip čtenářů, vypublikováno: 17.11.09 v 19:35
Stanovisko 19. schůze Výkonného výboru ÚV KSČM ze dne 13. listopadu 2009 k 20. výročí událostí 17. listopadu.
Hodnota každého poznání, včetně poznání minulosti, se měří schopností přispět k pochopení současných problémů. V době prohlubující se světové hospodářské krize si občané v České republice budou 17. listopadu připomínat dvě významné historické události našich dějin.
Před sedmdesáti lety byl brutálně potlačen nacistickou okupační mocí hitlerovského Německa odpor českých, především vysokoškolských studentů. Právě pro trvalé uchování vzpomínky studentských obětí na životech a jako stále platné varování před nebezpečím fašismu byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu a Komunistická strana Čech a Moravy se k němu plně hlásí.
Dne 17. listopadu si však naše společnost bude připomínat i dvacetileté výročí počátků novodobé kapitalistické historie České republiky. Je to důvod k zamyšlení a zhodnocení tohoto období plného přání, nadějí a slibů.
V roce 1989 požadavek demokratizace veřejného života vyjadřovala většina společnosti. Velká část společnosti očekávala změny v národním hospodářství. Většina společnosti si však také přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot. Političtí „vůdci“ listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. „disentu“, od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Zatímco většina společnosti měla nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, měl právě Václav Havel představy zcela jasné, jen je vědomě lidem neříkal.
Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko – soukromý zisk.
Za dvacet let polistopadové historie z myšlenek demokratizace společnosti zůstala pouhá fráze. Za zády Čechů a Slováků nové politické elity rozbily společný stát. Společenský majetek a hodnoty vytvořené prací občanů ve čtyřech poválečných desetiletích byly různou formou privatizovány a rozkradeny. Kupónová privatizace se stala podvodem století. Ve společnosti se objevila nezaměstnanost, dnes dosahující počtu půl milionu nezaměstnaných. Přes osm set tisíc lidí žije na hranici chudoby. Lidské zdraví i právo na vzdělání se staly zbožím. Místo bezpečnosti a právních jistot je společnost ohrožována narůstající kriminalitou a korupcí včetně korupce politické. Místo vojenské neutrality byla Česká republika vtažena do Severoatlantické aliance a její vojáci se aktivně účastní řady válečných konfliktů. Servilnost vůči tzv. spojencům a Spojeným státům americkým došla tak daleko, že česká pravice byla a je ochotna prodat Českou republiku zahraničním vojensko-ekonomickým zájmům USA a umožnit zde vybudování vojenské základny. I díky odporu většiny obyvatel k tomu zatím nedošlo.
Dvacet let slibů a lhaní všech polistopadových vlád a politických stran, které se na nich podílely, vrcholí v současné hospodářské krizi. ODS a ČSSD společně se svými politickými satelity nejsou schopny řešit současné sociální a hospodářské problémy ve společnosti. Vstupem do NATO a ratifikací Lisabonské smlouvy ztratila Česká republika podstatnou část své státní suverenity. Václav Havel, který nese osobní odpovědnost za vývoj ČR v posledních 20 letech, dokonce veřejně a systematicky zpochybňuje uspořádání Evropy po 2. světové válce.
Účty musí lidu České republiky složit ti, kteří se po celých dvacet let od 17. listopadu 1989 do dneška podíleli na politické a ekonomické vládě v České republice. Komunistická strana Čech a Moravy je k tomu vyzývá.
zdroj: Tisková mluvčí ÚV KSČM
Autor článku:
Vaše hodnocení
Zapojte se i Vy do hodnocení výše uvedeného obsahu. Nakolik se Vám zdá uvedený obsah demagogický? Hodnoťte dle níže uvedeného stupnice. Stačí myší jednoduše najet nad hodnotící pole.
Malý rádce při hodnocení


(Hlasů: 59, průměr: 3.46 z 5)
Linkuj.cz
Vybrali.sme.sk
Del.icio.us
Facebook
Mediablog
Jagg.cz
jaroslav novák
Pro 11th, 2009
je velká chyba, že se dosud nepovedlo komunisty zakázat.Je pravda, že mi spousta věcí dneska vadí, ale komunisti rozhodně nejsou ti, kdo by mohl cokoliv kritizovat.
Pokud mluví o servilnosti k USA, tak mi připadá, že si z lidí střílejí, nebo si myslí, že už nežije nikdo, kdo by si pamatoval, jak jsme lezli do zadku SSSR.
Je to prostě pakáž, se kterou je třeba zacházet jako s každými jinými extrémisty.
Miloš Hlávka
Úno 18th, 2011
Kritizovat může každý. I ten, kdo má v podobné věci sám máslo na hlavě (jen v takovém případě musí počítat s tím, že nebude brán příliš vážně). Pokud tuto zásadu pomineme, je dříve či později se svobodou projevu ámen.
Vůči současné KSČM lze mít jistě výhrady, ale její SOUČASNÝ program není takový, aby dával důvod k jejímu zákazu. Jinak by to někdo už dávno udělal, jako to postihlo někdejší Dělnickou stranu (předchůdkyni nynější Dělnické strany SS).
Miloš Hlávka
Úno 18th, 2011
Ještě k té servilitě – on je to setrvalý stav. Normalizační režim dosazený Brežněvovými tanky samozřejmě věděl, komu být za svou existenci vděčný, z jakýchsi neznámých důvodů v tom bohužel pokračuje i režim současný, jen vyměnil bůžky na oltáři.
Petr Vinkler
Úno 27th, 2010
Volnost, rovnost a bratrství, pane Nováku, můžete zakazovat jak chcete. To je asi tak všechno co můžete. Stejné je to i s pravdou a láskou. Problém je v hořkosti s jakou dnes lidé říkají: Hlavně, že pravda a láska už dávno a definitivně zvítězila nad volností, rovností a bratrstvím.
Jarda Čarda
Čer 7th, 2010
je velká chyba, že se dosud nepovedlo kapitalisty zakázat.Je pravda, že mi spousta věcí na minulém režimu vadí, ale kapitalisti rozhodně nejsou ti, kdo by mohl cokoliv kritizovat.
Pokud mluví o servilnosti k Rusku, tak mi připadá, že si z lidí střílejí, nebo si myslí, že už nežije nikdo, kdo by si pamatoval, jak jsme lezli do zadku Bushovu imperialismu.
Je to prostě pakáž, se kterou je třeba zacházet jako s každými jinými extrémisty.